Slávek Král – stopování se psem Střední Asií

Slávek je profesionální stopař, dobrovnolník a pořádá Travel Stand-Up festival. Před několika měsíci vyrazil na svou další cestu, tentokrát se svojí nejlepší kamarádkou, fenkou Corey. O tom jaké je stopovat se psem a o překročení lhůty víz do Ruska si přečti v novém rozhovoru…

Jak dlouho už jsi se svojí fenkou Corey na procházce a kam máte namířeno?

Původní plán byla procházka do Japonska. To ale překazil jeden dokument ve Vladivostoku. Od té doby improvizujeme – kam nás pustí nebo ne. Třeba do Afgánistánu mi zamítli víza na třech různých místech a nakonec se to nepovedlo. Zato Írán se na třetí pokus povedl. Teď už jsme na cestě čtyři měsíce.

Takže jsi dostopoval až do Vladivostoku a teď se touláš Asií… Jaká byla cesta z Čech do Střední Asie stopem?

Cesta do Ruska šla až podezřele jednoduše, ač nám párkrát zasněžilo (v dubnu) tak to šlo. Rusko až do Vladivostoku za jeden měsíc bylo zbytečný pospíchání, ale víza jsem měl jen na měsíc, tak se pospíchat muselo. To šlo taky jednoduše, potom už to byl ale jiný oříšek. Ruskem zpátky do Omsku bylo nejnáročnější stopování v mém životě. Tam jsem si sáhnul na dno a to nebylo všechno! Čekalo mě vyhoštění z Ruska a soud. Pak už šlo zas všechno dobře.

Překročil jsi tedy dobu pobytu, jak to dopadlo?

Přesně, když nás nepustili na trajekt, tak jsem překročil délku pobytu v Rusku, předvolali mě před soud a nastala neskutečná byrokratická sranda, kde mi všichni chtěli pomoct dostat se z Ruska ven, ale nikdo pořádně nevěděl jak. Museli mě předvolat před soud, kde jsem musel vypovídat rusky a nakonec mi povolili odjezd.

Platil jsi za to nějakou pokutu, nebo jakým způsobem ti vlastně povolilio další “pobyt” v Rusku za účelem odjezdu?

To je detail, který si nechávám až na přednášku. Ono to má dost zajímavé rozuzlení a nechci spoilnout sám sebe 🙂

Řešíš víza do jednotlivých zemí až na místě, nebo máš vše připraveno dopředu?

Já řeším víza pro dva. Sebe a psa. Pro mě je to jednoduchý, mám už přehled kam víza nepotřebuju a co si nejsem jistý tak kontroluju na cestolet.cz, kde je to jednoduše sepsaný. Taky jsem v kontaktu s dalšími cestovateli. Tentokrát mi hodně pomohl Lukáš Matějček (Lukasdobrodruhem.cz) a Martin Pulpan (Lost Czech Man). Pro psa je to náročnější, nikde informace nejsou a když už, tak starý a neplatný (viz pokus do Japonska) a tak to prostě jedu zkusit.

Turkmenistán si zaslouží svojí vlastní otázku, jaké to tam je? Byl tam s vízy obtíž?

Víza? Strašný! Strašný! Strašný! Žádal jsem v Tádžickém Dušanbe. Přišel jsem na ambasádu: “Přijď zítra, dneska se mi nechce … musíš zaplatit $10, ale banka je na druhé straně města. Cesta ti trvá několik hodin a než se ti povede jen zaplatit (plus počasí kolem 45°). Vrátíš se a “Konzul odešel, přijď zítra.” To už jsem se nenechal a dvě hodiny jsem tam čekal než se vrátí. Vyzvednout víza můžeš na jakékoli jiné ambasádě a jelikož čekáš dva týdny, tak jsem si pronajal oslíka a chodil s ním mezitím po horách. Pak jsem si je vyzvednul v Uzbeckém Taškentu. Jenže, přijdeš na ambasádu a zmatek, fronty a lidi se předbíhaji jako ovce. Musíš zaplatit $55 i když v Dušanbe říkali $35 a nikdo neví proč. A když se všechno povede tak ti konzul řekne: “Přijď za 7 hodin, koukni kolik toho tady máme” a ukáže na hromádku šesti pasů. Přišel jsem po sedmi hodinách a on poprvý vzal můj pas do ruky, otevřel ho, dal mi tam razítko a odešel jsem do pěti minut. Jako já jsem hodně klidnej člověk, ale tohle bylo dost i na mě. Přemýšlel jsem, že bych si otevřel prodejnu zbraní přímo u konzulátu. Měl bych velkej odbyt.

Dá se nějak charakterizovat mentalita místních lidí a jak se v průběhu cesty mění? Kolik času s nimi trávíš?

Evropa X Rusko X Írán, úplně jiný světy. Já dostávám místní kulturu rychle pod kůži. Stopuju, bavim se úplně s každým a na jakékoli pozvání říkám ano. Rusky jsem se naučil poměrně rychle a v celé Střední Asii se to hodilo. Také využívám Couchsurfing a když to jde tak dobrovolničím. Tak zase potkám jinou sortu lidí a to je nejlepší způsob jak danou zemi opravdu poznat. A kolik času s místními trávím? Všechen!

Když mluvíme o Střední Asii, nejde opominout vodku. Která je zatim podle tebe ta nejlepší? Nám v Kyrgyzstánu nejvíc chutnala Kyrgyz–Aragi…

Aragi je super! Co mě překvapilo, tak že jakákoliv kyrgyzská vodka je lepší než ta ruská a zároveň zhruba třikrát levnější. Rád jsem zkoušel i samogonky (domácí pálenky) a to bylo taky v pořádku…

Jak se liší cestování, respektive stopování se psem versus bez něj?

Když cestuješ bez psa, tak rozhodně nemáš tolik psích chlupů v batohu :). Stop je o něco složitější, ale ne zas o tolik, abych se na to mohl vymlouvat. Projel jsem teď převážně muslimské země, kde se psů bojí a rozhodně je nemají jako domácí mazlíčky a taky to šlo. Náročnější je to taky v tom, že sebou táhneš jídlo a pití navíc. Já bez vody vydržím, ale pes ne. A celkově se musíš víc zajímat jak na tom ten pes je a jak to zvládá.

Jestli jsem to pochopil správně, řekl sis, že přestaneš létat letadly, máš tedy v plánu objet to dokola a nebo zas zpátky Asií?

Ano, rozhodl jsem se, že omezím létání. Úplně to nezavrhuji, ale po zemi (a lodí) se dá dostat všude na světě a pro mě většinou už ta cesta je cíl. Momentálně jsem už na cestě domů, čeká mě několik velkých přednášek, pořádám cestovatelský festival a rozjíždím travel standupy. Vše se brzo dozvíte na mém facebookovém blogu.

logo pencil

Šimon z redakce Stopujeme východ