Lukáš Matějček – 144 dní na cestě z Bangladéše

Lukáš je nadšený cestovatel, stopař a taky zakladatel značky batohů a dalších kožených výrobků s názvem Bagind (čti [begind]). V rozhovoru vypráví o své cestě stopem z Bangladéše přes dalších dvanáct států až domů anebo o založení značky Bagind a distribuci jeho zboží z Indie. O svých cestách má také rozepsanou knihu.

Právě jsi dojel zpátky z Bangladéše do Čech stopem, trvalo to 144 dní… Byla to tvoje nejdelší cesta? Chápu, že zážitků je asi hromada, ale kde se ti líbilo nejvíc?
Ještě tady byla jedna delší. Asi o 3 týdny. To jsem byl v roce 2015 “Půl roku asiatem” a cestoval jsem po Nepálu a Indii. To byla asi moje nejosudovější cesta, i když každá má cesta se na mě určitým způsobem podepsala. Zrovna tak, jako nemůžu vyzdvihnout jen jednu jedinou zemi z mé poslední cesty “Z Bangladéše stopem domů“. Během ní jsem navštívil 12 zemí a v každé jsem si našel určité zalíbení. V Nepálu a Indii už jsem se cítil téměř jako doma, v Bangladéši jsem si zamiloval lidi, v Číně mě nejvíc fascinovala čistota a ticho všude okolo. V Kyrgyzstánu mě bavila příroda a místní jídlo ostatně jako v ostatních zemích střední Asie. A tak to bylo všude, vždy se našlo něco, na co budu vzpomínat jen v superlativech.

Máš toho teda už hodně nastopováno. Co tě ke stopování přivedlo a proč tě baví?
Přivedl mě k tomu kamarád. Tehdy to byl pouhý spolužák, ale tím, že jsme spolu začali plánovat náš velký stop do Íránu, se z nás stali brzy nejlepší přátelé a tak je to doteď, i když na tu cestu jsem pak vyrazil sám. Tehdy mě / nás k tomu přivedl nedostatek peněz na cestu někam, kde je to trochu víc exotičtější než v Česku. A taky to dobrodružství, které jsme od toho očekávali. Teď už mě baví hlavně to dobrodružství, kontakt s místními a netradiční zážitky, které se vám zákonitě během stopu dějí.

Máš nějaké dobré tipy, jak oplácíš řidičům jejich laskavost? Nebo se například učíš pár slov v jejich jazyce?
Když je možnost a jdu s řidičem na oběd a on mě předtím vzal na opravdu dlouhou cestu, dal mi během jízdy nějaký drink, cigaretu, nebo jsem u něj spal, tak se to jídlo snažím zaplatit. Nebo mu koupím na benzínce ten drink, který předtím pil v autě, nabídnu mu svou cigaretu a podobně. Nikdy nenabízím a nedávám peníze, spíše se snažím udělat radost nějakým gestem, které má dle mého větší hodnotu.

Souhlasím, je to takové lidské, dělám to stejně :). Stopoval jsi přes třináct států… Kde stopování podle tebe rozuměli nejlíp a kde naopak?
Když tedy budu brát jen tuhle cestu a jen těch 13 států, tak stopování nejlépe rozuměli v Litvě, Lotyšsku a Polsku. Což přikládám tomu, že v Evropě je stopování v lidech hluboce zakořeněno a každý ví, co to znamená. Tím však neříkám, že tam šlo stopování nejlépe. Obecně se mi stává, že stop jde lépe tam, kde ho neznají. Lidé zastavují spíše z důvodu, aby stopaři nějak pomohli, protože ho vidí stát a mávat u krajnice. S tímto se dá setkat ve spoustě zemích v celé Asii. Když to tedy vezmu na mou cestu, tak v Nepálu a Indii o stopu neměli ani páru, ale zastavovali mi tam nejrychleji a nejčastěji. V Číně už to pár lidí znalo, ale i tak to spíše nechápali a chtěli prostě jen pomoci. Takže to tam šlo krásně. Střední Asie byla tak půl na půl. No a v Rusku se mě spíše báli.

Celou cestu jsi absolvoval sám. Co tě k tomu vedlo a jaké bys řekl že to má výhody a nevýhody?
Já tyhle větší cesty podnikám zásadně sám. Jsem pak větším lepidlem na vtipné a zajímavé situace o kterých mě baví psát. Člověk si taky dokáže hezky srovnat hlavu a ujasnit priority, což je vlastně klišé, ale je to pravda. Nevýhodou jsou pro mě první dva týdny. To se pomalu nesnáším za to, že jsem někam vyjel a chci se vrátit do Česka. Pak se s tím srovnám a začnu si to užívat.

Jaký zážitek bys vypíchnul z tvé cesty jako nejlepší a naopak nejhorší?
Nejhorší se nestal. Ne na téhle cestě. A nebo, možná ano, ale já to tak nevnímám. Někdo jiný by v mé kůži možná ohodnotil určité situace jako hrozné nebo úžasné. Mně to vše přišlo prostě super, jen jsem se někdy zapotil více a jindy zas méně. Nechci znít jako Nebojsa, ale zrovna cestování a denní peripetie na cestě nejsou věci, kterých se v životě bojím.
Takže, v každé zemi jsem měl momenty, kdy jsem si řekl „Jo Lukáši, tohle je fakt top!“, proto se mi těžko hledá to nejlepší. Ale, kdybych měl vypíchnout jen jednu situaci, vybral bych si měsíc v Nepálu, který jsem strávil nonstop s přáteli. Thamel a okolí Káthmándú jsme si užili náramně! Což vlastně není jen jedna situace, ale období. Inu, vídíte, já opravdu nedokážu vypíchnout jen něco.

Na tvých dřívějších cestách jsi už dvakrát navštívil Indii a při letošní cestě taky, přirostla ti něčím specielně k srdci?
Přirostla. Patřím k té skupině lidí, kteří si Indii zamilovali. Ta druhá ji nesnáší. Prý není nic mezi. A hlavně, mám tam byznys, což byl taky jeden z důvodů, proč jsem tam letos na cestě domů zamířil a zdržel se měsíc.

Na jedné ze svých cest do Indie jsi i založil svoji značku ručně vyráběných batohů Bagind, řekni nám o celém tom nápadu a jak složitá je distribuce a výroba na takovou dálku?
To jsem byl zrovna na své první cestě Indií v roce 2015. Zajel jsem do pouštního města ve státě Rajastán, čistě jako turista. Bylo mi devatenáct a měl jsem peníze na kilo banánů denně a nejlevnější třídu vlaků. V jednom zapadlém krámku jsem objevil Inda, který mi na počkání ušil kožený batoh přímo přede mnou. Řekl jsem si, že se ještě více uskromním a batoh jsem si odvezl s sebou do Česka. Dva roky jsou ho nosil a pak, když jsem už pracoval jako většina běžných lidí, jsem si na Inda Dennise vzpomněl. Našel jsem jeho vizitku a napsal mu mail. O měsíc později ke mně dorazila první várka deseti batohů a začalo se něco budovat. Na konci roku 2019 budeme mít s největší pravděpodobností prodáno něco přes 5000 výrobků, mezi kterými už nejsou jen batohy, ale také kabelky, tašky, obaly a peněženky.
Výroba je složitá, to si nebudeme nic nalhávat. Většinou s Dennisem komunikuji přes Whatsapp a mail. Všechny návrhy produktů dělám já s občasnou výpomocí svých dvou společníků. Dennis se svými spolupracovníky se pak snaží dle našich myšlenek vyrobit onen produkt. Vloží do něho svůj rukopis, takže výsledek je vždy ojedinělý a originální.
Občas se stane, že se nestíhá vyrábět, protože ne vždy se dá odhadnout zájem o daný produkt. Díky tomu musíme často hodně dopředu plnit sklady v Česku, aby měli zákazníci výrobek co nejdříve doma nebo si jej mohli ihned koupit na jedné z našich prodejen. Většinou se vlezeme do tří dnů od učinění objednávky.

Tvůj projekt se jmenuje “Lukáš Dobrodruhem”, je Lukáš Matějček i někým jiným?
Zakladatelem módní značky a tím i podnikatelem. Pak jsem nenapravitelným romantikem, snílkem a milovníkem vodní dýmky, přírody a žen.

O svých cestách píšeš knihu, kdy se na ní můžeme těšit a kde půjde koupit?
Věřím, že během příštího roku. Počítám, že ve většině velkých knihkupectvích a na internetu. Ale nechci předbíhat, ještě není dopsáno.

Lukáši, díky za rozhovor a hodně zdaru při dalších cestách a těšíme se na knížku! 🙂

logo pencil

Šimon z redakce Stopujeme východ