Honza Macháček – na cestách jdu do všeho, když to dává smysl

Spoluzakladatel projektu Cestolet, milovník pouští, nespoutaný cestovatel, vocas na cestě. To jsou některé z titulů, které se s jeho jménem skloňují. Ten poslední i sám používá… S Honzou se známe od počátku našeho projektu Stopujeme východ a jeho Cestoletu a od začátku bylo jasné, že to myslíme stejně. Cestování nás prostě baví a stopování jakbysmet. Časem nás napadlo spolu sepsat rozhovor pro náš web a tak se dozvíš co Honzu na cestování baví, jaká je jeho nejlepší stopařská historka a kterou poušť se chystá navštívit jako další.

Co bylo dřív? Touha poznat cestováním něco nového, nebo web Cestolet?

Tady je to jasné – touha poznat něco nového. Už od mala jsem byl vždycky zvědavý, jak vypadají obyčejné věci někde jinde. Bavily mě třeba tramvaje nebo i obchody a pak také létání. Potom mě to cestování chytlo tak, že najednou vznikl Cestolet…

Řekni nám něco víc o vašem projektu… Jak dlouho už Cestolet běží a jaký jsou ambice letos, popřípadě na příštích pár let?

Co je to Cestolet? Je to místo, kde můžete načerpat veškerou inspiraci, kde zjistíte praktické informace (víza, počasí, bezpečnost…), pořídíte levnou letenku a po cestě se tam vrátíte a budete sdílet svoje příběhy z cest a pomůžete tím ostatním.

A jak dlouho běží? Spustili jsme ho v únoru roku 2017 a postupně rozšiřovali o cestovatelské mapy, cestopisy a letenky. Zrovna nedávno jsme spustili unikátní porovnávač akčních letenek, kde jich na jednom místě najdete přes 1900 od 4 českých prodejců. Už tak nebudete muset čekat než vám akční letenku někdo najde, najdete si ji prostě sami.

A naše ambice? Do roka chceme koupit Kiwi.com :D. Teď vážně – chceme, aby Cestolet byl web, na který budete chodit pro veškeré cestovatelské informace.

Máte v úmyslu vaší přehledností, dobrou grafikou a informační hodnotou konkurovat zajetým českým cestovatelským webům? Mám na mysli třeba Hedvábnou stezku…
Určitě ano. Myslím, že něco s dobrou přehledností a grafikou tu chybělo. Na druhou stranu, i ostatní se za poslední rok, dva, velmi zlepšili. Jinak s tou konkurencí – vše si jedeme hodně po svém. Takže úplně přímého konkurenta nemáme. Každopádně budeme rádi, když o nás bude hodně slyšet. Věříme, že Cestolet pomáhá lidem s cestováním.

Podle toho, co o tobě vím, jsi muž projektů… Cestolet, Vocas on the way, Lada svetom, dvakrát Low cost race… Kdo je vlastně Honza Macháček a proč cestuje? Jdeš do všeho?
Wow, takhle to vypadá, že je to velký výčet. To jsem si ani neuvědomil :). Každopádně k otázce – Honza Macháček je člověk, který je hodně zvědavý a rád zkouší nové věci. Někdy stopuje, někdy jede autem a někdy je obyčejný turista. Prostě to musí být různorodé, aby to nebyla nuda.

A jestli jdu do všeho? Ano, když to dává smysl. Cestolet vznikl proto, že mě samotnému podobný web chyběl. Blog Vocas on the way zase proto, abych vyzkoušel, jaké je to psát na web. Slovenský projekt Lada svetom byl můj obrovský sen a sny se musí plnit a Lowcost Race, ten jsem si prostě chtěl vyzkoušet, jestli to zvládnu.

Pokud má někdo nápad na nějaký další bláznivý projekt, klidně pište. Rád zkusím zase něco dalšího. Kdyby to mělo spojitost s pouští nebo s dakarskou rally, tak jedině dobře. Je to můj další sen a jak jsem psal, sny se musí plnit.

Podle čeho vybíráš destinaci kam poletíš? Určují to jen akční letenky, tvoje oblíbená degustace Fanty, nebo něco jiného?
Ani ti nevim, prostě nějak podle citu. Musím mě to nadchnout a musím se do té země trochu zbláznit, abych věděl, že není jiná možnost než tam jet. Někdy to trvá minuty a někdy roky. Jinak v poslední době se už tolik neřídím akčními letenkami. Prostě, když někam chci jet, tak vymyslím způsob jak na to. Když tam bude poušť, tak jedině dobře a když tam mají Fantu, tak ještě líp :).

Kde a proč jsi poprvé stopoval?
Stopoval jsem v sedmnácti z Košic domů do Prahy. Nějakým záhadným způsobem jsem přesvědčil kámoše a kamarádku, aby se mnou jeli autobusem do Košic a z nich nějak domů. Nebyl žádný plán, vlastně jsme ani netušili kam jedem. To bylo fajn, super pocit svobody.

Dneska už máš stopem najeto hodně kilometrů. Co bys vyprávěl našim čtenářům jako nejlepší stopařský zážitek?
Ty jo, těch je několik. Třeba jednou jsem řídil klasický Mercedes po chorvatské dálnici hned potom, co mi jeho řidič nabídl slivovici. Nebo ještě jedno řízení – to mi zase jeden polák půjčil svůj rozvrzaný Fiat Punto abych řídil, a on si mohl trochu dáchnout. A asi ten nejvíc bizarní je ten, když si mě jeden ománec odvezl domů a čekal, že něco bude. Mě to došlo až poměrně pozdě, ale dobře to dopadlo.

Tvoje cesty nejsou vždycky stopem… V čem bys řekl že je rozdíl v poznání místní kultury a lidí, když se člověk vydá na cestu stopem naproti třeba tomu, když jste jeli Ladou v Indii?
Vždycky je to něco jiného. Když jedete stopem, jste více zavislí na místních a zároveň je víc poznáte. Když jedete vlastním autem, máte velkou svobodu, ale jste zas trochu uzavření světu a když jste baťůžkář, tak je to někde napůl. Všechno má své výhody a nevýhody. Mě to baví mít různorodé i v rámci jedné cesty.

Co je pro tebe největší terno, když projíždíš takovéhle země? Mám na mysli Indii, Írán, Omán, Barmu nebo Indonésii?
Ty jo, dobrá otázka. Pro mě je asi tím největším ternem prostý fakt, že tam vůbec můžu být a poznávat svět na druhé straně planety. A když se sem tam povede místním vyvolat úsměv na tváři jen tím, že umíte pár vět v jejich jazyce, tak je to bomba. Víte, že jste někomu zlepšili náladu a to je vždycky fajn, ať jste kdekoli.

Co bys řekl že je nejlepší věc co jsi se na cestách naučil a využil i tady doma?
V první řadě je to angličtina. Před tím než jsem se vrhnul na cestování, tak jsem jí moc nedával. Další věcí je, že jsem se také díky cestování trochu otrkal, takže i spánek na obyčejné alumatce mi přijde poměrně komfortní. A poslední skill, který mi většina lidí, kteří mě znají neuvěří – naučil jsem se poslouchat. Na cestách mě baví ptát se lidí, co a jak dělají a jak se k tomu dostali. Přijde mi to fascinující že svět není takový, jak vypadá v médiích. Je v něm daleko více dobrých lidí než si myslíme. Potom jsem se naučil i něco o nás o češích. Zjistil jsem, že jsme opravdu super schopný národ, který si prostě jenom nevěří. A to je škoda. Vždyť máme být na co hrdí. Když už nás lidé znají ve světě (a to se zas nestává tak často), tak má Česká republika vždy pozitivní ohlasy.

Bez čeho nikdy nevyrazíš na stop, nebo prostě na cesty?
Nikdy nevyrazím bez své cestovatelské kšiltovky, slunečních brýlí a basketových kraťasů. Pak už je to vlastně jedno :).

Vím, že miluješ pouště… Do jaké se chystáš jako další?
Chystám se na podzim do Kolumbie, kde jsem tak trochu omylem zjistil, že mají poušť také. Takže, když to vyjde, tak už čtvrtý rok za sebou uvidím minimálně jednou poušť a tím svoje pravidlo neporuším.

Jinak pokud chcete vidět můj wishlist zemí kam bych rád jel, tak mrkněte na mojí mapu na Cestoletu. Jsou to ty lososové. Většina z nich má poušť, což asi není v mém případě nic překvapujícího.

Honzo, díky za rozhovor :).