Jahu Řezníčková – vítězství v LowCost Race

Jahu je studentka pedagogické fakulty v Praze a je jí 25 let. Příležitostně učí anglický jazyk ve firmách, nebo skrze portály jako třeba Naučmese.cz. Ve volném čase cestuje a prožívá věci, které by většina společnosti považovala minimálně za nevšední. V roce 2016 poprvé vyhrála závod LowCost Race (o kterém jsme psali již dříve, dále jen LCR). Tento rok se závodu zúčastnila podruhé, opět úspěšně. Proč vyhrála? Co jí závod naučil? A co jí motivuje? Na to odpovídá v následujícim rozhovoru.

Bylo obtížné obhájit vítězství na LCR?

Bylo to těžký, každej rok byla jiná sestava (Třesky plesky 2016, Ginger duo 2017). Loni byl největší hit, že jsme si stopli letadlo, tenhle rok to ale udělalo asi 5 týmů…

Není ten termín “stopnout si letadlo” trochu nadnesenej? Ve finále jde asi o to přijít prostě na letiště a někde to domluvit, ukecat, ne?

Tenhle rok někdo opravdu vlastním tělem stopnul letadlo. My jsme minulý rok narazili na nějakýho týpka, co mu to letiště patří. Začla jsem mu jíst z talíře, on byl z toho zaraženej, pak jsme se tomu oba začali smát a ke svezení bylo už kousek.

Jsou tyhle soutěže taktické?

Určitě!

Myslím, že Miky Škoda (organizátor závodu) by s tím možná nesouhlasil… 🙂

On si to rozmyslel. Hned po tom, co se mnou jel Mistrovství České republiky v autostopu. (smích)

O čem je LCR pro tebe?

Asi vystoupit ze zajetejch kolejí… Překonat sám sebe.

Není to pro tebe už klišé?



Pro mě osobně asi trochu je. Ale zase jsem zažila spoustu nových věcí, které jsem předtím ještě nikdy nezažila.

Když se přeneseme na chvíli od LCR do tvého všedního života… Ty studuješ a pracuješ a přesto jsi většinu času na cestách. Kam všude jezdíš? 


Pondělky a úterky jsou pracovní a zbytek týdne mám většinou volno. Kam? Ani já nevím… U mě to není o žádnym hlubším smyslu. Kde jsou levný letenky, tak tam letim. Když budu mít chuť s někým stopovat, tak budu. Jestli budu chtít být tři dny na párty, tak tam budu. Spíš si užívám ten moment.

Takže nějaký hlubší smysl to nemá? Je to jenom výplň času?

Ne ne. Nemám žádný hlubší zájmy v sebepoznání a tak podobně…

Mimochodem, kolik lidí jede na LCR kvůli tomu, že nechce, nebo nemá peníze na “dražší” dovolenou?

Myslím že určitě víc jak deset procent účastníků. Finanční stránka určitě hraje nějakou roli.

Mají všichni stejnou šanci na výhru?

Asi jo, ale někdo se třeba neumí chovat, nebo nastoupí k někomu do auta a nemá “social skill”…

A pokud bysme tohle pominuli? Mám na mysli třeba to, jestli je výhodou být holka..

Dobře. Asi je menší výhoda být holkou. To souhlasím. Na druhou stranu, já používám nějaký taktiky, co mi sedí a vyhovujou a stejně tak to může dělat kdokoli jinej… To znamená, drobná výhoda to je, ale šance je pro každého. Každý má šanci mě porazit.

Přemýšlím když bych byl holka podobná tobě – mladá, odvážná, smělá a atraktivní – jestli bych podobný závod jel? Člověk se asi přecijenom nevyhne různým sexistickým poznámkám a různým jiným narážkám…

Hele ani moc ne. Určitě se mi to nezdá nebezpečný a nikdy nepřemýšlím moc nad tím, co bude špatně. To dávám úplně stranou.

Ještě poslední trochu šťouravá otázka. Možná nejsem jedinej, kdo by řekl, že na cestě LCR (nebo i při podobném stylu cestování) vlastně trochu zneužíváte lidi. Chceš od nich peníze, jídlo a další věci… Jak tohle vnímáš?

Hele já tohle chápu. Snažím se to dělat tak, že když od někoho něco dostanu, tak se pokouším nabídnout něco nazpátek. To znamená, že když jdu do restaurace a chci jídlo zadarmo, tak jim nabídnu, že jim tam například vytřu. Když jedu s někým v autě, tak vyprávím zážitky, snažím se je do podobných věcí nadchnout.

A je tam nějaká trvalejší vazba, respektive někdo s kým jsi ze svých cest pořád v kontaktu?

Jsou. Ale asi by se dali spočítat na jedné ruce.

Co bylo na LCR nejlepší?

To je celkem těžká otázka. Už jsem toho dost zažila, takže to, že ti někdo dá něco zadarmo nebo to, že si s tebou zajede stovky kiláků mě už zas tak na zadek neposadí. Tuhle fázi už mám za sebou. Co mi ale přišlo super bylo, že jsme se dokázali dostat na loď do Finska a pak i do Švédska tím, že jsme ukecali 2 týpky aby nám je koupili. 

Ten druhý nám koupil lístek za 55€ a zbytek nám dal. Ta loď byla obrovská, luxusní… Uprostřeď závodu to fakt přišlo vhod. Takže když jsme přišli do kajuty, tak jsme se obě rozbrečeli.

Mě osobně na LCR nejvíc baví sledovat, jak vy, soutěžící, splňujete různé výzvy a challange.. předpokládám, že jsi na tom stejně..

Jo, asi největší masakr byla výzva “yesman”. Ze začátku dne se nás nikdo na nic neptal, a tak jsme proplouvali dnem. Pak jsme ale potkali kluky na pumpě, zrovna když jsme to měli namířeno na letiště s letenkama do Turecka a chtěli jsme stopovat abychom to letadlo stihli. Tu se nás kluci zeptali jestli nechceme k nim domu. YES. Pak se nás zeptali jestli nechceme snus. Ne! Fuj, co to je?! YES. Pak jeslti nechceme hrát poker? YES. Pak jestli nechceme do moře? Bylo asi 8 stupňů, moje kamarádka byla nemocná a já to nesnáším. YES. Holky, nechcete pivo? YES. A další alkohol? YES. Takhle to letadlo do Istanbulu určitě nestihneme, už je noc, nikdo nás nikam nevezme. YES. Letadlo teda nestíháme, věc, o kterou jsme se snažili už od 2. dne závodu jde do kytek kvůli pivu. Holky, chcete dát další panáky? Holky, chcete vylézt na střechu? Konečně rozumná otázka! YES. Už jsou nám letenky docela jedno, jdeme k druhému klukovi domů a tančíme. Kluci říkají, že nám koupí jízdenky na vlak zítra v 6. Prý letadlo v 10 ráno stihneme.. Super! Přijedeme na vlakové nádraží v 6 ráno a vlak nejede. Jenom v 9. Fuck. Kluci se tedy rozhodnou gentlemansky nás ty 3 hodiny hodit. A to hned 160 km/h, protože jinak to fakt nestihneme. Pak nám kupují vlak přes most, ze Švédska do Dánska a přejí nám hodně štěstí.. Nám se i přes značnou míru opilosti povede odbavit a jsme moc rády, že se nás na security checku neptali na zbraně, či drogy. YES. Jistě, že máme.

A plánuješ něco do budoucna?

Ani moc ne. Chtěla bych dodělat školu. A pak cestovat třeba 2 roky bez přestávky. Učila bych u toho angličtinu přes Skype. Když jsem byla mladší, tak jsem se rozhodovala mezi normální prací a tímhle živnostničením a asi i z lenosti jsem se rozhodla pro to, že budu učit angličtinu a podobně, s cílem se uživit za co nejméně času. A teď díky tomu můžu žít ze dne na den.



Jahu, díky za rozhovor! 🙂

logo pencilRedakce stopujemevychod.cz

Jahu Řezníčková (Ginger duo 2017)