Dubaj a Abu Dhabí v prosinci

V druhé polovině prosince roku 2021 sedím ve vlaku z polských Katowic na cestě domů, po dvou hodinách spánku na letišti, snídám pivo a vzpomínám co jsme to za posledních pár dní s klukama ve Spojených arabských Emirátech vlastně zažili. Tentokrát to nebylo tolik o stopování, jak je to naším zvykem, ale skvělé zážitky máme i tak.

Levný letenky do Emirátů jsem už nějakou dobu sledoval, ale zatim se mi nikdy moc nehodil jejich termín. To se ale mění v prosinci 2021, kdy mi vše vyhovuje a letenky z Polska jsou za 2500 korun. Jako problém se ovšem ukázalo najít někoho kdo pojede se mnou – buď se nedostává peněz, času nebo vakcíny… Nakonec se ale vydáváme na cestu ve čtyřech – já, brácha, Domíno a náš kameraman Pavel.
Plány jsou velikášské a věříme jim až do poslední chvíle, ale projet za necelé čtyři dny Dubaj, Muscat v Ománu, Abu Dhabí a Expo zkrátka nestíháme ani v nejrůžovějších brýlích. Omán si beztak zaslouží svojí vlastní výpravu. Chceme zkusit i stopování, ale nebudeme to hrotit, chceme hlavně vidět Grand Mosque v Abu, vykoupat se a navštívit Expo. Podobnou shodou náhod jsem navštívil i poslední expo v tehdejší Astaně (dnes Nur-Sultan, Kazachstán) v roce 2017.

Z Katowic přes Dubaj do Abu-Dhabi

Sraz máme v Ostravě s míříme si to posilněni Radegastem na výpadovku směr Katowice. Zima a čas nás nakonec doprovodí zpět na hlavák a s otevřenou plechovkou přijíždíme do Polska a vyrážíme do ulic.
Šestihodinový let do Dubaje je bez problémů a my už jen sháníme něco k snědku a místo ke spaní. Přesvědčujeme se o velké pravdě – jakýkoli trávník v Emirátech je past pro čundráky… Vypadá krásně a je měkkoučkej, ale mezi třetí a čtvrtou ráno se začne sám zavlažovat a nic netušící partu čechů s ním. Přesunujeme se o pár metrů dál na písek, který sebou dovezeme snad až domů…

Ráno obstaráváme nějaké jídlo, vodu a máme namířeno na výpadovku na Abu Dhabi. V UAE narozdíl od jiných arabských států fungují velké supermarkety na které jsme zvyklí z Evropy, a stejně jako u nás, i tady jsou na každém kroku.
Systém metra je zde velmi jednoduchý. Stanice jsou tu uniformní, jedna jako druhá a většina z nich je nadúrovňová, takže si užijete spoustu výhledů na Dubai aka Sim City. Lístek stojí 7,5 AED (1AED=6,01CZK, 12-2021) a míříme na stanici Ibn Battuta, kde kromě výpadovky je i záchrana v podobě autobusáku. Chvíli zkoušíme stopovat a ptáme se pár řidičů jestli nemáme společnou cestu, nicméně je vedro, chybí nám morál a celé Emiráty nejsou jaksi uzpůsobené pro pěší a tak kamkoli chcete dojít (obzvlášť na výpadovku), jedná se o několika kilometrovou pouštní túru. Necelé dvě stovky za pohodlný autobus do Abu Dhabí jsou pro nás přijatelné a tak není co řešit. Dvě hodiny uplynou jako nic a už jsme na pláži. Avšak jen do západu slunce, po kterém už je koupání konec.

Na ulici mě zastavuje usměvavý pakistánec Sadiq a ptá se jak se mám. Hned jeho druhá otázka je, jestli chci džus. Za minutu ke mě běží se 100% mangovým džusem. Vyměňujeme si kontakt a loučíme se – moc hezký a milý zážitek pohostinnosti k cizincům.

Celkově je na Emirátech zajímavé složení obyvatelstva. Posuďte sami: z necelých deseti milionů obyvatel je 38% indů, 27% pakistánců, 12,5% bangladéšanů, a jen deset procent emirátských arabů. Zbytek tvoří filipínci, egypťané, nepálci a další. Nejlépe je tato směs kultur vidět v dubajském metru, kde to víří všemi ostíny pletí. Vcelku jsou ale lidé velmi příjemní, rádi vás vidí a vy jako běloch celkem vyčníváte z davu.

The Sheikh Zayed Grand Mosque

Z centra Abu Dhabí jedeme autobusem k velké mešitě šejka Zayeda jak by se česky dal přepsat její název (The Sheikh Zayed Grand Mosque). Jedná se o největší mešitu v regionu a jednu z top 20 největších na světě. Její stavba stála půl miliardy amerických dolarů, zabírá plochu 17400 metrů čtverečních a vejde se do ní 31000 věřících. Její bílý mramor se leskne do všech stran. V noci je však nasvícená modře a nám se nabízí hezká podívaná. Usínáme v altánku v parku na dohled od mešity, tentokrát již schovaní od zavlažování.

Ráno se vydáváme pěšky na prohlídku. Nečekejte ale klasický vstup, jedná se o prohlídku skenerem, kontrolu vakcinace a registraci každého člověka po které dostanete QR kód, kterým se při prohlídce několikrát prokazujete. Následuje skoro desetiminutová cesta tunelem s jezdícími pásy, podél které jsou vyobrazeni známí lidé, kteří mešitu navštívili a také detaily o stavbě. Přijíždíme ke vstupu a začínáme fotografovat… Jedná se o majestátní stavbu a tak vás to nutí každých pár kroků pořídit nový snímek. Nádvoří je celé z lesklého bílého mramoru zdobené květinami. Pár chlapíků jej neustále leští velkými mopy. Nádherné bílé sloupořadí je nekonečné a detaily malých kytiček jsou ručně vyskládány z jakési keramiky. Co je naopak mrzuté jsou hlavy sloupů, které se tváří jako by byly ze zlata, ale působí spíš plastovým dojmem. To jsem moc nepochopil, zřejmě jim z rozpočtu půl miliardy dolarů nezbylo na alespoň pozlacené kusy… Interiér vnitřku už na mě působí spíše splácaným kýčovitým dojmem, nicméně zelené koberce jsou nádherné. Prohlídkou trávíme asi hodinu a půl a poté míříme zpět k lobby, které je v zásadě obchodním domem.

Zpět v Dubaji a EXPO

V Dubaji máme na poslední den zarezervované ubytování poblíž stanice Al Jaffa. Vydáváme se metrem na EXPO, což je cesta na necelou hodinu. Lístky na EXPO kupujeme za necelé tři stovky na netu, čímž se vyhýbáme frontě u vstupu a vyrážíme vstříc nepřebernému množství pavilonů. Začínáme samozřejmě tím českým a naše vytoužené očekávání se naplňuje – čepuje se zde Plzeň! Sice je za 300 korun, což je nejdražší pivo v našich životech, ale jedno je prostě povinnost. Procházíme ještě pár pavilonů na které není fronta, mezi nimi například Gruzii, Afghánistán, Jemen, Bhútán, Uzbekistán nebo švédskou expozici, kde obědváme v restauraci Ikea. Celkově EXPO stojí za to navštívit, ale na lepší a podrobnější prohlídku a na návštěvu velkých pavilonů (USA, Rusko, Německo, Čína) by byla potřeba víc dnů.

Veskrze nás Emiráty mile překvapily, čekal jsem, že vše bude nechutně drahé a jaksi nedostupné. Ceny ale byly přijatelné – metro stojí 18-45 korun, ve více lidech je výhodnější vzít si taxi, které zde bez vyjímky jezdí na taxametr a jejich minimální sazba je 12 AED (72kč) na které ujedete cca 5-8km. Nicméně i když jsme jeli delší trasy po městě, vyšlo nás to ve čtyřech stejně jako bychom platili za metro. V některých restauracích jsme se najedli i v rámci 60-120 korun. Balenou vodu koupíte po pár korunách, espresso většinou kolem 30 kč.
Na nasátí atmosféry a projetí hlavních míst určitě stačí pár dní, pokud to chcete mít víc na pohodu než my, odhaduju 5-7 dní.
V budoucnu bude jistě Dubaj naší přestupní stanicí na cestě dál a tak se nevidíme naposledy…

Na našem YouTube kanále je taky video z naší cesty od našeho skvělého kameramana a střihače Pavla, tak se podívejte…

logo pencil

Simon z redakce Stopujeme východ