Cesta přes hory, řeky, silnice i Skoty

O letních prázdninách roku 2017 jsem se se svým přítelem a jeho partou kamarádů vydala pracovně do Skotska. Dva měsíce jsme sbírali jahody a vydělávali peníze, abychom si v Česku mohli koupit to, co potřebujeme a zároveň cestovat. V plánu bylo dojet ze Skotska stopem až do Ostravy, z jejíž blízkosti pocházíme. Situace, ve které jsme se naskytli, nám bohužel nedovolila tento plán dodržet.

Na farmě, na které jsme pracovali, jsme nechali své kufry a objednali jsme jim leteckou cestu do republiky, aby nám nepřekážely. Došlo k nedorozumění a jeden kufr se ztratil, to jsme se ale dozvěděli až při cestě po Skotsku, když už jsme na farmě vůbec nebyli. Telefonické rozhovory s dopravcem byly dlouhé a dobrodružnou cestu přes moře a kus kontinentu jsme museli omezit. Stopem jsme tak stihli projet jen Skotsko, ale stálo to za to.
Vyjížděli jsme z malebného městečka Cupar. První pár, který jsme stopli, byl z Německa a v Británii byl na dovolené. Zpočátku měl řidič problém s řízením na opačné straně, což se projevilo při vjíždění na křižovatku. Bez nehody nás ale vysadil v městě Perth. Po procházce nábřežím a místním parkem jsme se vydali za město, abychom našli místo k přenocování. Na trip jsme se vydali pouze s malým batohem, spacákem a stanem. Karimatku jsme dokoupili v blízkém obchodě u dálnice, poblíž kterého jsme spali. Našli jsme malý les uprostřed obilného pole, a když jsme přicházeli, slunce zapadalo. Postavili jsme stan a zjistili, že jsme vlastně v ničem tak malém ještě nespali. Byl lehký a malý a to se projevilo i na prostoru. I tak jsme se tam ale vtěsnali a na drnech přežili první noc.
Druhý den se nám moc nedařilo. Chtěli jsme jet stopem do Pitlocher, ale ocitli jsme se na ne příliš frekventované silnici, a tak jsme si cestu ulehčili dvoupatrovým autobusem do Blairgowrie. Ztraceni za městem jsme potkali postarší pár, který nám ukázal místo, kde jsme mohli přečkat noc u řeky. Dokonce jsme rozdělali oheň a snědli teplé jídlo. Ráno jsme na tomtéž místě zneužili řeku pro ranní očistu a vydali se za těmi hodnými lidmi, kteří nám dali vodu, dovolili nám nechat si u nich věci a nabít telefon a ještě nás pozvali na večeři. S vínem a pivem v ruce jsme byli pohoštěni lasagnemi a cheesecakem a další den nás vzali do města, kde jsme opět autobusem jeli do dalšího města.
To už byl den čtvrtý a my byli v Aberdeenu, pobřežnímu městu. Díky aplikaci Couchsurfing jsme přespali v domě jedné mexické studentky Karoliny a užili si večer plný zábavy. Karolina nás učila japonsky a španělsky, my ji zase česky.
Pátý den jsme prozkoumávali město. Kochali jsme se mořem, ucpávali nosy před rybinou, pronajali si „hotelový pokoj“ v centru města a panikařili při pohledu na vstup do toho dealerského doupěte, ve kterém jsme nakonec spali. To jsme totiž na Tripadvisoru našli ubytování a já si řekla, že toho teda zneužijeme. Měli jsme totiž výročí. Když přišel čas na předání klíčů, málem jsem dostala infarkt. Prošli jsme temnou uličkou plnou výparů, kde vedly jen zadní vchody restaurací a paneláků, kde hráli baseball národnostní menšiny a já definitivně začala vyšilovat, když jsem si všimla, že jeden ten vchod patří k místu, kde máme spát. No nic. Přijel borec s klíči a my vešli do docela pěkného pokoje s koupelnou. Jen to prostěradlo by mohli příště vyprat.
Dalšího dne jsme se vydali do města Inverness. Po cestě jsme míjeli filmová místa z Game of Thrones a užívali si panenské přírody. Stopli jsme si frajera za město, který byl velký fanda do Škodovek, a stanovali na cizí zahradě. Na naši obranu – sami nás na tu zahradu majitelé pozvali.

Prohlídkou města Inverness jsme započali den sedmý. Je tam krásný hrad, řeka a kostely. Taky náměstí není k zahození a potkali jsme tam vážně hodně turistů. Na jihu Skotska je to docela zázrak, ale takhle na severu je turista každý druhý, všichni chtějí vidět místa, kde postával John Snow. Stopem v bavoráku jsme pak dojeli do vesničky Dores. Ta leží na samém počátku jezera Loch Ness. Tam je to moc pěkné, no vážně. Kamínková pláž a udržovaný les a spousta milých lidí. Jen ty mouchy jsou dost otravné.
Osmý den jsme si dali pořádné jídlo. Po ranním rituálu sbalení stanu a spacáků jsme si dali v blízké restauraci Monster burger. A pak pokračovali stopem s nějakou mladou holkou a jejím taťkou dál. Hodili nás do Foyers, kde jsou vodopády. Ještě ten den jsme s nějakou paní dojeli do Fort Augustus. To je zas malé město na konci jezera. Ano, to jezero je fakt dlouhé. Ve Fort Augustus jsme zase vlezli do řeky, protože to naše těla silně vyžadovala. A ve tmě jsme stavěli stan. Nadvakrát.

Devátého dne nás vzal manželský pár do Spean Bridge a odtamtud jsme jeli s dalším párem z Kanady do Glenfinnan. Tam stojí ten viadukt z Harryho Pottera, taky tam pravidelně projíždí bradavický vlak a je tam šíleně moc nadšených turistů. A my s nimi. Když jsme udělali dostatek selfíček, vzali jsme batohy na ramena a vydali se pěšky k chatě Corryhully, která je v horách a je tam pro pěší nebo cyklisty nocleh zadarmo. Nebo za malý dobrovolný poplatek. Měli jsme velké neštěstí i štěstí: dost jsme zmokli, ale v chatě byla elektřina a tu jsme potřebovali jako sůl. Byl už tam nějaký Slovák a jedna Češka, po nás dorazili dva Američani a Francouzi, ti už se tam ale nevlezli a raději šli spát ven. Posušili jsme u krbu věci a dali společnou řeč. A měli zase střechu nad hlavou.
Další den jsme znova absolvovali cestu pěšky k viaduktu a stopovali dál. Prvním cílem bylo město Fort William, z něho jsme pak stopli Němku až do Glasgow. Ta byla dost jiná. Jiná způsobem myšlení a stylem řízení. Jela jak drak. Za pár hodin (pozdě večer) jsme dorazili do Glasgow a nechtěně přiměli místní paní, aby nás vzala k sobě do bytu a nechala nás tam přespat na dvě noci. Byla fakt hodná, na večeři nám udělala burgery, ale dost nás vystrašila, když nám začala vyprávět o své kočce. Nikde jsme ji neviděli, a tak jsme položili otázku, na kterou bych teď raději neznala odpověď. „Kde tu kočku máte?“ A hostitelka vzala nedalekou urnu a ukázala. Pokývali jsme hlavou a přečkali dvě noci v obýváku s jejím leguánem. To už se ale blížil konec naší výpravy.
Poslední dva dny jsme věnovali Edinburghu. Během srpna se každý rok v hlavním městě Skotska koná hudební festival a město je plné lidí. Zahnali jsme nechuť a navštívili místní restauraci, Primark, hrad na kopci a prošli historické centrum. To nám zabralo dva dny. Noc jsme strávili na okraji nedalekého města mezi stádem ovcí a po čtrnáctidenní cestě plné překvapení jsme se vrátili zpět na farmu, abychom vyřešili problém se zavazadlem. Nenašlo se.

logo pencilAnna Marenčáková

logo instagram @ana.marencakova